Moskvič 2140
V roce 1988, jsem si pořídil model 2140 z roku
1976. Vůz už byl hodně opotřebovaný a já jsem byl již pátým
majitelem. Ještě předtím, než jsem nastoupil na vojnu, jsem vůz
s pomocí otce částečně zrenovoval. Čas ale rychle letěl a já
jsem se svou první 2140 jako pracantem, který jezdil za každého
ročního období prožil 18 let. V té době jsem již měl zmapované
všechny ostatní Moskviče v okolí a dokonce jsem znal i jejich
majitele. A právě na jedno z těch auto jsem měl už několik let
zálusk. Jeho majitele jsem oslovil s tím, že mám vážný zájem o
koupi jeho vozu, ale on nechtěl prodat.
Čas letěl dál a já už plánoval druhou renovaci
své první 2140, tentokrát už ale ne do stavu vozu pro běžné
ježdění, ale do stavu výstavní leštěnky. A právě tehdy, v roce
2004, se mi po sedmi letech ozval majitel zmíněné zelené 2140 z
roku 1979. Okamžitě jsem šel auto koupit a přitom jsem ani
nesmlouval, i když jsem věděl, že určité věci budu muset na něm
opravovat. Tím byl ale zpečetěn osud mé první 2140, která
později skončila na náhradní díly.
Nově zakoupený vůz byl po karosářské stránce v původním stavu,
kromě zadní části vozu. Ta byla po lehké
nehodě opravena ještě původním majitelem. Dostala ale zadní nárazník již z novějších modelů. Časem
se ho chystám vyměnit za celochromový. Nosné části vozu jsou také původní.
Opravil se jen přední podélný levý nosník od motoru, který byl
rozervaný mrazem ! Opravovala se také oka na zvedání vozu, která
byla vyhnutá, a přitom ani nebyla rezavá.
V roce 2005 jsem vyměnil unavená listová péra za
opravená naklepaná a o dva roky později přišla na řadu převodka
řízení, kterou mi vyměnil Jindra Holub z Ústí nad Labem. V roce
2013 se pak měnila spojková lamela. Samozřejmě, že těch oprav
bylo více, ale tak už to chodí u starých vozů. Lak na voze je až
na zadní čelo se zadními blatníky a kufrem původní a má pořád
vysoký lesk. Do budoucna chci ještě udělat výměnu hlučného
diferenciálu.
V interiéru bylo po původním majiteli snad sto
nálepek, které nešly za ty roky sundat, navíc zde byl nešikovně
dodělán otáčkoměr, palivoměr a teploměr a mnoho dalších věcí, co
tam nepatřilo. Vyndal jsem původní červeno-černý interiér a
nahradil ho druhým. Dnes je celý červený, a to včetně originální
červený přístrojový desky, kterou jsem sháněl 18 let ! Nedávno
jsem ho doplnil o originální horní čalounění dveří a středový
tunel nad převodovkou samozřejmě také červený. Pro větší
bezpečnost posádky jsem na zadní sedadlo nainstaloval opěrky
hlavy.
Pro větší exkluzivitu jsem vůz doplnil o pár
detailů. Říká se, že kola dělají automobil a tak jsem disky
doplnil o chromový límce a pneumatiky o bílé lemy. Šmrnc vozu
dodává i chromová nálepka ve spodní části vozu s emblémem znaku
na předních blatnících. Vzadu nalezneme originální koncovku
výfuku. V garáži mi leží originální stěrače světlometů i s
motorky, který jsem sháněl 20 let. Staré čelní sklo jsem
nahradil novým se zeleným pruhem, zadní je originál z výroby
vyhřívaný.
V roce 2019 zažilo auto další bolest. V Krnově do něj zezadu
nabourala Škoda Fábia. Tentokrát již nešlo zadní čelo jen vyklepat, ale muselo
se vyměnit komplet za nový. Nová je i nádrž a také celochromový zadní nárazník.
I když tento vůz u svého původního prvního majitele jezdil za každého
počasí a byl pracantem dlouhá léta, tak můžu říct, že to byl udržovaný vůz, a
když to tak vezmu pohledem na stará auta, tak jsem s ním zas tolik práce neměl.
Tímto bych chtěl poděkovat původnímu majiteli, který už dnes není mezi námi, že
se o svůj vůz vzorně staral a po letech čekání mi ho prodal. Jinak můžu říct, že
s Moskvičem 2140 jezdím už od svých 18 let a rozhodně bych nikdy neměnil. Spolu
s užitkovým Ižem 2715 jsem si splnil své moskvičácké sny, které se mě drží už od
dětství.