Izh 2715
Klasický automobil Moskvič ve verzi pick-up
vyráběný automobilkou v Iževsku. Ve městě Iževsk, vzdáleným
zhruba 500 km od Moskvy se v továrně IZH vyráběli jak osobní tak
i užitkové verze automobilů Moskvič. Tam se na základech
automobilu Moskvič 412 vyráběly i užitkové pick-upy. Jedním z
nich je i můj vůz. Do bývalého Československa se tyto verze
nedovážely a tak je to u nás trochu rarita. Je roku výroby1982 a je po náročné renovaci.
A jak jsem k němu vůbec přišel .....
Už od dětství se mi líbili automobily značky
Moskvič a i doma jsme jednoho měli. Jako dítě jsem byl s rodiči
na dovolené v Jugoslávii a tam jsem poprvé zahlédnul užitkové
verze na vlastí oči. Na pláž jsme chodili okolo jednoho
zmrzlináře, který měl moskviče ve verzi pick-up, a s tímto vozem
vozil a prodával zmrzlinu. U nás v Československu byli na ulici k vidění
převážně karosářské varianty sedan a kombi a toto byla docela
rarita. Řekl jsem si "
to je panečku auto, takové bych taky jednou chtěl mít". Přišla
revoluce, pak uletělo mnoho let a okolo roku 2008 jsem po jednom
takovém pick-upu zatoužil.
Procházel jsem denně na internetu různé inzertní
servery s prodejem ojetých aut, ale Moskvič ve verzi pick-up byl
k nesehnání. Občas se nějaký objevil v inzerci v Rusku či
Ukrajině, jenže od tam byl problém vzdálenost a přihlášení u nás
v Česku, jakožto zemi EU. Začal jsem se tedy poohlížet po
inzerci v rámci unie. V západní Evropě se občas nějaký ten
Moskvič v inzerci objevil, bohužel ne pro mě hledaný pick-up. A
pak ejhle, našel jsem jeden inzerát v Maďarsku. Proběhlo pár
telefonátů s pomocí kamaráda a bylo rozhodnuto. Hned o víkendu
jsme pro vůz jeli.
Automobil prodávajícímu sloužil roky jako
pracovní vůz pro zásobování místního hotelu. Bylo to na něm
znát. Ale když po něčem toužíte tak dokážete hodně odpustit. Byl
to případ i tohoto kusu. Po koupi a dovezení domů jsem zjišťoval
možnosti jak dál. Nakonec jsem se dohodl s Pavlem Jirouškem a
jeho týmem, na renovaci celého vozu. Pavel měl s opravami letité
zkušenosti a tak jednoho dne automobil odcestoval za ním do
Prahy.
Tam strávil více než rok. Kluci v dílně na něm
vyráběli téměř celou podlahu, podběhy, lemy a mnoho dalšího. Pak
se práce z časových důvodů zastavili. Auto stálo ladem a nic se
nedělalo. A tak se Jára nově domluvil s Josefem Hořákem na
dodělávkách a lakování. Nově se tedy vozidlo převezlo k Pepovi
do dílny na okraj Prahy. Zde strávilo půl roku. Jakmile bylo
složené a nalakované mohlo se vrátit zpět na Moravu.
Doma se pak pokračovalo zasklíváním, montáží
interiéru a exteriéru, udělali se komplet nové brzdy, opravou
prošel i motor. Po částečném znovu zprovozněním byl vůz opět
naložen na podvalník a převezen k Liborovi Pozzimu do Zlína na
opravné klempířské práce. Po těchto zákrocích putovalo opět do
lakovny, kde byl vůz celý znovu přelakován.
Když se automobil dostal opět domů tak se
dostrojovali další drobnosti a pracovalo se převážně na korbě
vozu. Pro nákladový prostor byla vyrobena zbrusu nová podlaha s
úchyty pro upevnění převáženého nákladu. Pro provoz bez nástavby
byla vymyšlena elegantní plachta, která se dá během pár minut
rozdělat a díky ní je za deště v nákladovém prostoru sucho.
Stejně snadno lze vůz předělat na verzi s nástavbou.
Od začátku renovace až do konce se postupovalo
tak, aby automobil odpovídal co nejoriginálnějšímu stavu tak jak
vyjel kdysi z výroby, ať už barvou a tvary karosérie tak i
originálním interiérem. Tímto bych chtěl poděkovat všem, co mi
pomáhali s náročnou renovací. Výsledkem této tvrdé práce je i
získané ocenění v podobě dvou pohárů za nejpěknější automobil na
srazech Moskvičů.
V roce 2016 automobil vyhrál pohár za 2
nejpěknější automobil srazu v Náchodě, v roce 2018 vyhrál 1
místo za nejzajímavější Moskvič na sraze Moskvičů na hradě
Svojanov.